Svaz českých a moravských bytových družstev

Oprava balkonu není jednoduchá záležitost. Zkušeností z realizací oprav přibylo, ale ne vždy je dokážeme správně zúročit. Existuje mnoho případů, kdy opravě balkonu nepředcházela důkladná sanace. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a finanční prostředky vynaložené na opravu se ukázaly již po jedné zimě jako promrhaná investice… Oprava nesmí probíhat živelně, ale musí jí předcházet odpovědné posouzení a komplexní návrh zkušeného odborníka, který bude respektovat požadavky uživatele a zároveň splňovat všechny tepelnětechnické požadavky na konstrukci.

 

Příčin, proč balkony vykazují poruchy již po prvním zimním období, může být několik: špatně projektovaná skladba konstrukce balkonu, nekvalitně provedená práce prováděcí firmy, požadavek na nejlevnější variantu provedení, provádění v době, kdy by měly být stavební práce venku zastaveny z důvodu nepříznivých klimatických vlivů nebo kombinace těchto několika faktorů.

Balkony a lodžie jsou konstrukce, které jsou velice namáhány klimatickými vlivy. Střídání teplot a vlhkosti má za následek objemové změny a možnou deformaci či poškození jejich konstrukce a korozní změny materiálu. Zvláště v případě balkonů se dostává například statika do konfliktu se změnami vlivem působení teplotních rozdílů. Balkony jsou totiž konstrukčně konzoly vysunuté z nosné konstrukce domu, které prostupují obvodovým pláštěm.

V místě prostupu vzniká tepelný most, kterým proniká konstrukcí do interiéru chlad a ten ovlivňuje tepelnětechnické vlastnosti objektu (úniky tepla, vysoké rozdíly teplot v interiéru, srážení vody na stěnách a následné tvoření plísní). V případě lodžií vznikají také tepelné mosty v místech prostupu stropních a stěnových dílců obvodovým pláštěm. Při opravách je důležité vyřešit spolu s přerušením tepelného mostu vložením tepelné izolace také systém odvodnění podlah a kotvení zábradlí.

Poruchy nosných konstrukcí balkonů vznikají převážně následkem vadné nebo chybějící hydroizolace.

 

Statické poruchy panelových balkonů a lodžií Nejčastější statickou poruchou je koroze nosných ocelových prvků, čímž dochází ke snížení nosnosti balkonových konzol. Již při výrobě a montáži nebyla v mnoha případech dodržena projektem předepsaná tloušťka krycí vrstvy betonu, mnohdy má výztuž krytí pouze 0 až 5 mm. To se projevuje negativně zvlášť u stropních a stěnových dílců, které jsou trvale vystaveny nepříznivým atmosférickým vlivům. Stropní panely mají v důsledku nedostatečné technologické kázně při montáži nebo chybně připravených svislých konstrukcí nedostatečnou délku uložení.

V důsledku nedostatečné údržby – neobnovení nátěrů – dochází ke korozi oplechování podlah lodžií, teras a balkonů a následnému zatékání srážkové vody do vodorovných styků. Koroze plechu pokračuje i uvnitř konstrukce balkonu, plech zvětšuje svůj objem a způsobuje další zvětšování spáry a masivnější zatékání vody do konstrukce. Dochází k urychlení karbonatace betonu a ocelové výztuže. Koroze postihuje také kotevní prvky, rámy a sloupky, které vlivem nevhodně řešených detailů nebylo možné dostatečně ošetřit.

Nedostatečnou údržbou styků oplechování s konstrukcí nebo dlažbou balkonu dochází k poškozování tohoto problematického detailu náletovými rostlinami.

 

Sanace lodžií a balkonů Sanování balkonových konstrukcí je jednou ze základních součástí revitalizace panelových domů. Při sanaci je proto nejdůležitější zabránit dalšímu zatékání do konstrukce.

Před sanací musíme nechat balkon či lodžii posoudit z hlediska statických a stavebnětechnických poruch a nechat podrobně zpracovat komplexní technologický postup sanace. Ten se skládá z několika fází, z nichž nejdůležitější jsou: sanace statických a korozních poruch, opatření k zajištění tepelnětechnických vlastností konstrukcí, opatření k zajištění spolehlivého systému odvodnění, opatření k omezení působení korozních účinků na konstrukce.

Úspěšné sanaci musí předcházet architektonický návrh, který může vyřešit kromě estetických záležitostí také například rozšíření podlahové plochy balkonu nebo uzavření prostoru lodžie dodatečným zasklením. I v případech dodatečně zasklených lodžií musíme provést ochranné zábradlí a vyřešit detaily v místě ukončení podlahy lodžie. Sanační postupy balkonů a lodžií se vyskytují v celé řadě variant s rozdílnými ekonomickými i užitnými parametry a pomoci vybrat vhodný druh sanace pro konkrétní potřeby a požadavky by měl zkušený odborník.

 

Poruchy vzniklé nesprávně provedenou sanací * Ve snaze ušetřit se realizuje nová podlaha balkonu, ale jsou ponechána původní kotvení sloupků. Sloupky jsou opatřeny pouze pohledově manžetou.

V místě zakotvení do stropního panelu jsou ale totálně zkorodované a přestávají plnit funkci vetknutí. Tím se mění statické schéma zábradlí, které je podporováno pouze v místech příčných stěn a ztrácí svou statickou funkci.

* Stávající zábradlí je ponecháno bez revize kotvení a je provedeno zateplení lodžiových stěn. Koroze pak pokračuje i pod zateplovacím systémem a nachází-li se kotvení v kondenzační zóně, postupuje koroze rychleji. Jedná se o skrytou, velmi nebezpečnou poruchu. Zábradlí přestává plnit svou statickou funkci a prostředky vynaložené na zateplení jsou znehodnocené.

 

Rekonstrukce podlahy balkonu Rekonstrukce podlahových vrstev balkonů a lodžií patří k nejsložitějším úkolům při regeneraci obvodových plášťů panelových domů a správný návrh musí vycházet z vhodné kombinace materiálů jednotlivých vrstev a odpovídajících konstrukčních detailů. Nejčastější chybou je, že jsou podlahové vrstvy zcela nebo jen částečně nahrazovány novými, aniž by byly odstraněny vady, které vedly k současným poruchám. Velice důležité je napojení podlahových a hydroizolačních vrstev na svislou konstrukci, řešení okapní hrany balkonu nebo napojení hydroizolace a podlahy na práh balkonových dveří.

 

Krok za krokem Pokud jsou podlahové souvrství a konstrukce balkonu vážně poškozeny, je nutné stávající skladbu balkonu vybourat až na nosnou konstrukci. Nosná konstrukce se důsledně zbaví všech nesoudržných částic, zbytků stávajících malt, nátěrů, prachu, nečistot a dalších materiálů, které by negativně ovlivnily přídržnost následně nanášených vrstev. Stávající podklad dokonale nasytíme vodou tak, aby se povrch neleskl a voda byla nasáta pouze v pórech stávajícího betonu. Na připravený podklad naneseme namíchaný adhezní můstek (adhezní = přilnavý) a rozetřeme ho štětcem nebo stěrkou v tloušťce zhruba 1 až 2 mm. Do čerstvého – nezaschnutého adhezního můstku provedeme betonáž spádového potěru. Po dokončení spádové vrstvy musíme nejméně 28 dnů počkat, až je beton dostatečně vyzrálý. Při rekonstrukcích je možné použít potěrové směsi s velmi rychlým průběhem zrání a vysychání a zkrátit tím technologickou přestávku až na jeden den. Po vyzrání potěru ošetříme povrch potěru pružnou dvousložkovou cementovou hydroizolační stěrkou. Do čerstvě nanesené vrstvy stěrky vtlačíme síťovinu ze skelných vláken a hladkou stranou stěrky plochu upravíme tak, aby se oky síťoviny směs protlačila. Na všechny problematické detaily balkonu nebo terasy – ve styku vodorovné konstrukce a svislé konstrukce, dilatace a případné prostupy osadíme do hydroizolační stěrky pružný pogumovaný pás. Celková tloušťka hydroizolace nesmí být menší než 2 mm. Po nanesení hydroizolace musí být plocha chráněná před deštěm po dobu minimálně 24 hodin. Hydroizolace musí zrát nejméně 5 dnů.

Vzhledem k velmi vysokým rozdílům teplot na dlažbě balkonu, které dosahují až 100 °C, je nutné pro lepení dlažby použít zlepšené, vysoce deformovatelné rychletvrdnoucí lepidlo. Při použití lepidla s normálním průběhem vytvrzení je vysoké riziko, že nám do spár dlažby ještě před zaspárováním zateče a zabudujeme si tak do konstrukce vodu, která vlivem tlaku vodních pár v letním období a mrazových cyklů v zimě zapříčiní vznik defektů. Název flexibilní nic nevypovídá o skutečných technických parametrech lepidla a často se za tímto názvem schovává materiál velmi nízké kvality. Abychom dosáhli dokonalé pevnosti spoje a vyloučili vznik dutin, nanášíme tmel na podklad i na rubovou stranu obkladu. Dbáme na ponechání volného prostoru podél stěn a v místě dilatací, aby i tady mohla dlažba dilatovat. Při lepení soklu je také nutné zajistit dostatečnou šířku spáry mezi podlahou a spodní hranou soklíku. Nedostatečná šířka neumožňuje dokonalé utěsnění spáry trvale pružným tmelem a velmi často bývá zdrojem zatékání vody a vzniku následných defektů (odmrzání). Všechny dilatační spáry vyplníme trvale pružným silikonovým tmelem, který se vyrábí ve stejné barevné škále jako spárovací hmoty. Před aplikací silikonového tmelu je vhodné boční stěny spáry ošetřit penetračním přípravkem, který zaručuje dokonalou přídržnost tmelu ve spáře a dlouhodobou těsnost a trvanlivost stavebního díla.

Množství a šířku dilatačních spár by měl stanovit projektant stavby. Pevné spáry vyplňujeme nejčastěji cementovými spárovacími hmotami. Použití spárovací hmoty na bázi speciálních hydraulických pojiv bez obsahu cementu zabraňuje vzniku nevzhledných výkvětů. Spárovací hmotu připravíme podle pokynů výrobce, zejména dodržujeme zejména dávkování vody. Mícháme míchacím zařízením s nízkými otáčkami, abychom zabránili vmíchání nadměrného množství vzduchu do směsi. Po zavadnutí spárovací hmoty dočistíme povrch vhodným houbovým hladítkem. Velmi vhodné je použití spárovací houby s obsahem celulózy. Má vysokou absorpční schopnost, zabraňuje rozplavování pigmentů a usnadňuje práci. Při provádění stavebních prací je vhodné využít technický servis dodavatele stavební chemie. Eliminuje se tím výrazně možnost pochybení v průběhu aplikace a zákazník má větší jistotu, že práce byly provedeny odborně a se zárukou dlouhodobé funkce.

Oprava balkonu není jednoduchá záležitost. Zkušeností z realizací oprav přibylo, ale ne vždy je dokážeme správně zúročit. Existuje mnoho případů, kdy opravě balkonu nepředcházela důkladná sanace. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a finanční prostředky vynaložené na opravu se ukázaly již po jedné zimě jako promrhaná investice… Oprava nesmí probíhat živelně, ale musí jí předcházet odpovědné posouzení a komplexní návrh zkušeného odborníka, který bude respektovat požadavky uživatele a zároveň splňovat všechny tepelnětechnické požadavky na konstrukci.

 

Příčin, proč balkony vykazují poruchy již po prvním zimním období, může být několik: špatně projektovaná skladba konstrukce balkonu, nekvalitně provedená práce prováděcí firmy, požadavek na nejlevnější variantu provedení, provádění v době, kdy by měly být stavební práce venku zastaveny z důvodu nepříznivých klimatických vlivů nebo kombinace těchto několika faktorů.

Balkony a lodžie jsou konstrukce, které jsou velice namáhány klimatickými vlivy. Střídání teplot a vlhkosti má za následek objemové změny a možnou deformaci či poškození jejich konstrukce a korozní změny materiálu. Zvláště v případě balkonů se dostává například statika do konfliktu se změnami vlivem působení teplotních rozdílů. Balkony jsou totiž konstrukčně konzoly vysunuté z nosné konstrukce domu, které prostupují obvodovým pláštěm.

V místě prostupu vzniká tepelný most, kterým proniká konstrukcí do interiéru chlad a ten ovlivňuje tepelnětechnické vlastnosti objektu (úniky tepla, vysoké rozdíly teplot v interiéru, srážení vody na stěnách a následné tvoření plísní). V případě lodžií vznikají také tepelné mosty v místech prostupu stropních a stěnových dílců obvodovým pláštěm. Při opravách je důležité vyřešit spolu s přerušením tepelného mostu vložením tepelné izolace také systém odvodnění podlah a kotvení zábradlí.

Poruchy nosných konstrukcí balkonů vznikají převážně následkem vadné nebo chybějící hydroizolace.

 

Statické poruchy panelových balkonů a lodžií Nejčastější statickou poruchou je koroze nosných ocelových prvků, čímž dochází ke snížení nosnosti balkonových konzol. Již při výrobě a montáži nebyla v mnoha případech dodržena projektem předepsaná tloušťka krycí vrstvy betonu, mnohdy má výztuž krytí pouze 0 až 5 mm. To se projevuje negativně zvlášť u stropních a stěnových dílců, které jsou trvale vystaveny nepříznivým atmosférickým vlivům. Stropní panely mají v důsledku nedostatečné technologické kázně při montáži nebo chybně připravených svislých konstrukcí nedostatečnou délku uložení.

V důsledku nedostatečné údržby – neobnovení nátěrů – dochází ke korozi oplechování podlah lodžií, teras a balkonů a následnému zatékání srážkové vody do vodorovných styků. Koroze plechu pokračuje i uvnitř konstrukce balkonu, plech zvětšuje svůj objem a způsobuje další zvětšování spáry a masivnější zatékání vody do konstrukce. Dochází k urychlení karbonatace betonu a ocelové výztuže. Koroze postihuje také kotevní prvky, rámy a sloupky, které vlivem nevhodně řešených detailů nebylo možné dostatečně ošetřit.

Nedostatečnou údržbou styků oplechování s konstrukcí nebo dlažbou balkonu dochází k poškozování tohoto problematického detailu náletovými rostlinami.

 

Sanace lodžií a balkonů Sanování balkonových konstrukcí je jednou ze základních součástí revitalizace panelových domů. Při sanaci je proto nejdůležitější zabránit dalšímu zatékání do konstrukce.

Před sanací musíme nechat balkon či lodžii posoudit z hlediska statických a stavebnětechnických poruch a nechat podrobně zpracovat komplexní technologický postup sanace. Ten se skládá z několika fází, z nichž nejdůležitější jsou: sanace statických a korozních poruch, opatření k zajištění tepelnětechnických vlastností konstrukcí, opatření k zajištění spolehlivého systému odvodnění, opatření k omezení působení korozních účinků na konstrukce.

Úspěšné sanaci musí předcházet architektonický návrh, který může vyřešit kromě estetických záležitostí také například rozšíření podlahové plochy balkonu nebo uzavření prostoru lodžie dodatečným zasklením. I v případech dodatečně zasklených lodžií musíme provést ochranné zábradlí a vyřešit detaily v místě ukončení podlahy lodžie. Sanační postupy balkonů a lodžií se vyskytují v celé řadě variant s rozdílnými ekonomickými i užitnými parametry a pomoci vybrat vhodný druh sanace pro konkrétní potřeby a požadavky by měl zkušený odborník.

 

Poruchy vzniklé nesprávně provedenou sanací * Ve snaze ušetřit se realizuje nová podlaha balkonu, ale jsou ponechána původní kotvení sloupků. Sloupky jsou opatřeny pouze pohledově manžetou.

V místě zakotvení do stropního panelu jsou ale totálně zkorodované a přestávají plnit funkci vetknutí. Tím se mění statické schéma zábradlí, které je podporováno pouze v místech příčných stěn a ztrácí svou statickou funkci.

* Stávající zábradlí je ponecháno bez revize kotvení a je provedeno zateplení lodžiových stěn. Koroze pak pokračuje i pod zateplovacím systémem a nachází-li se kotvení v kondenzační zóně, postupuje koroze rychleji. Jedná se o skrytou, velmi nebezpečnou poruchu. Zábradlí přestává plnit svou statickou funkci a prostředky vynaložené na zateplení jsou znehodnocené.

 

Rekonstrukce podlahy balkonu Rekonstrukce podlahových vrstev balkonů a lodžií patří k nejsložitějším úkolům při regeneraci obvodových plášťů panelových domů a správný návrh musí vycházet z vhodné kombinace materiálů jednotlivých vrstev a odpovídajících konstrukčních detailů. Nejčastější chybou je, že jsou podlahové vrstvy zcela nebo jen částečně nahrazovány novými, aniž by byly odstraněny vady, které vedly k současným poruchám. Velice důležité je napojení podlahových a hydroizolačních vrstev na svislou konstrukci, řešení okapní hrany balkonu nebo napojení hydroizolace a podlahy na práh balkonových dveří.

 

Krok za krokem Pokud jsou podlahové souvrství a konstrukce balkonu vážně poškozeny, je nutné stávající skladbu balkonu vybourat až na nosnou konstrukci. Nosná konstrukce se důsledně zbaví všech nesoudržných částic, zbytků stávajících malt, nátěrů, prachu, nečistot a dalších materiálů, které by negativně ovlivnily přídržnost následně nanášených vrstev. Stávající podklad dokonale nasytíme vodou tak, aby se povrch neleskl a voda byla nasáta pouze v pórech stávajícího betonu. Na připravený podklad naneseme namíchaný adhezní můstek (adhezní = přilnavý) a rozetřeme ho štětcem nebo stěrkou v tloušťce zhruba 1 až 2 mm. Do čerstvého – nezaschnutého adhezního můstku provedeme betonáž spádového potěru. Po dokončení spádové vrstvy musíme nejméně 28 dnů počkat, až je beton dostatečně vyzrálý. Při rekonstrukcích je možné použít potěrové směsi s velmi rychlým průběhem zrání a vysychání a zkrátit tím technologickou přestávku až na jeden den. Po vyzrání potěru ošetříme povrch potěru pružnou dvousložkovou cementovou hydroizolační stěrkou. Do čerstvě nanesené vrstvy stěrky vtlačíme síťovinu ze skelných vláken a hladkou stranou stěrky plochu upravíme tak, aby se oky síťoviny směs protlačila. Na všechny problematické detaily balkonu nebo terasy – ve styku vodorovné konstrukce a svislé konstrukce, dilatace a případné prostupy osadíme do hydroizolační stěrky pružný pogumovaný pás. Celková tloušťka hydroizolace nesmí být menší než 2 mm. Po nanesení hydroizolace musí být plocha chráněná před deštěm po dobu minimálně 24 hodin. Hydroizolace musí zrát nejméně 5 dnů.

Vzhledem k velmi vysokým rozdílům teplot na dlažbě balkonu, které dosahují až 100 °C, je nutné pro lepení dlažby použít zlepšené, vysoce deformovatelné rychletvrdnoucí lepidlo. Při použití lepidla s normálním průběhem vytvrzení je vysoké riziko, že nám do spár dlažby ještě před zaspárováním zateče a zabudujeme si tak do konstrukce vodu, která vlivem tlaku vodních pár v letním období a mrazových cyklů v zimě zapříčiní vznik defektů. Název flexibilní nic nevypovídá o skutečných technických parametrech lepidla a často se za tímto názvem schovává materiál velmi nízké kvality. Abychom dosáhli dokonalé pevnosti spoje a vyloučili vznik dutin, nanášíme tmel na podklad i na rubovou stranu obkladu. Dbáme na ponechání volného prostoru podél stěn a v místě dilatací, aby i tady mohla dlažba dilatovat. Při lepení soklu je také nutné zajistit dostatečnou šířku spáry mezi podlahou a spodní hranou soklíku. Nedostatečná šířka neumožňuje dokonalé utěsnění spáry trvale pružným tmelem a velmi často bývá zdrojem zatékání vody a vzniku následných defektů (odmrzání). Všechny dilatační spáry vyplníme trvale pružným silikonovým tmelem, který se vyrábí ve stejné barevné škále jako spárovací hmoty. Před aplikací silikonového tmelu je vhodné boční stěny spáry ošetřit penetračním přípravkem, který zaručuje dokonalou přídržnost tmelu ve spáře a dlouhodobou těsnost a trvanlivost stavebního díla.

Množství a šířku dilatačních spár by měl stanovit projektant stavby. Pevné spáry vyplňujeme nejčastěji cementovými spárovacími hmotami. Použití spárovací hmoty na bázi speciálních hydraulických pojiv bez obsahu cementu zabraňuje vzniku nevzhledných výkvětů. Spárovací hmotu připravíme podle pokynů výrobce, zejména dodržujeme zejména dávkování vody. Mícháme míchacím zařízením s nízkými otáčkami, abychom zabránili vmíchání nadměrného množství vzduchu do směsi. Po zavadnutí spárovací hmoty dočistíme povrch vhodným houbovým hladítkem. Velmi vhodné je použití spárovací houby s obsahem celulózy. Má vysokou absorpční schopnost, zabraňuje rozplavování pigmentů a usnadňuje práci. Při provádění stavebních prací je vhodné využít technický servis dodavatele stavební chemie. Eliminuje se tím výrazně možnost pochybení v průběhu aplikace a zákazník má větší jistotu, že práce byly provedeny odborně a se zárukou dlouhodobé funkce.