Přihlásit

Uživatel:

Heslo:


Poslat heslo
Registrace

Kalendář akcí

« 2017 »
« květen »
  Po Út St Čt So Ne
18 1 2 3 4 5 6 7
19 8 9 10 11 12 13 14
20 15 16 17 18 19 20 21
21 22 23 24 25 26 27 28
22 29 30 31        

Kontakt

SČMBD
Podolská 50
147 01 Praha 4
+420 241 430 510
scmbd@scmbd_cz

Den D(VB-T) se blíží, aneb buď připraven!

Vše, co je dobré vědět o přechodu na příjem digitálního vysílání.

Den D(VB-T) se blíží, aneb buď připraven!

31.10.2008    STEREO & VIDEO   

    Jiří Děd  

Digitální pozemní televizní vysílání není žádnou novinkou. Vždyť u nás odstartovalo oficiálně už před třemi lety a zkušebně dokonce před devíti. O jeho výhodách i slabinách se tak na vlastní oči přesvědčily už statisíce diváků. Novinkou není ani to, že do tří let plně nahradí dosavadní analogové vysílání. Avšak zatímco dosud bylo jen druhou alternativou k pokračujícímu analogovému vysílání, letos vznikla prvně zcela nová situace, když z některých oblastí analog už definitivně vytlačilo. A to je teprve začátek! V příštích měsících se přestup z analogového na digitální vysílání a s ním spojená obměna domácí výbavy dotkne takřka každého televizního diváka. Jste na ni připraveni?

            Harmonogram přechodu na pozemní digitální vysílání stanoví, že poslední analogový vysílač bude vypnut 11. 11. 2011. Ale jako skoro každý zákon má i tento výjimky. Na Jesenicku a Zlínsku by mělo analogové vysílání skončit až o sedm měsíců později. V té době bude dosavadní čtveřice analogově vysílaných celoplošných stanic už nahrazena čtveřicí celoplošných digitálních sítí (tzv. multiplexů), z nichž bude každá obsahovat minimálně čtyři televizní stanice a většinou i několik rozhlasových. Nabídka a tedy i možnost výběru se tím podstatně rozšíří.

NASKAKOVÁNÍ ZA JÍZDY POVOLENO Vypnutí analogových vysílačů, tzv. analogová tma, nenastane naráz na celém území republiky, ale bude postupovat po jednotlivých oblastech. Těch je celkem jedenáct, přičemž mají ještě dvě podoblasti (Brno-město a Praha-město). Proč právě toto rozdělení? Protože vyplývá z pokrytí našeho území analogovými signály z hlavních a doplňujících vysílačů, jejichž postupné vypínání uvolní prostor pro digitální signál, přesněji pro první, druhou a třetí digitální síť. Čtvrtá síť, která je poskládána z dosud volných kanálů, má proto trochu odlišné vymezení.

            Pro každou z těchto oblastí je už stanoven podrobný jízdní řád rozjezdu pozemního digitálního vysílání a ukončení analogového. Zatímco termíny spuštění jednotlivých digitálních sítí se mohou v jejich rámci různit, termín definitivního vypnutí analogového vysílání z hlavního vysílače bývá pro celou oblast jednotný. Jsou-li z něj přijímány všechny stanice (což ovšem nemusí být pravidlem), zhasnou zároveň. V některých oblastech však budou vybrané stanice vypnuty ještě dřív, aby uvolnily kanály digitálnímu signálu. Příkladem je “předskokan” ČT2, jehož analogové vysílání bylo letos s předstihem už ukončeno v oblastech České Budějovice a Praha a v říjnu ho čeká totéž také v oblastech Plzeň, Praha-město, Sušice a Ústí nad Labem.

BUĎ PŘIPRAVEN!

Pokud si v mapě na vedlejší stránce vyhledáte svou oblast, pak vám tabulka prozradí, kdy by u vás mělo skončit analogové vysílání a kdy by mělo podle plánu začít (či už začalo) vysílání jednotlivých digitálních sítí. Zároveň se z ní dozvíte, na jakém kanálu je naladíte.

            Jízdní řád sice počítá u většiny stanic s dočasným souběžným analogovým a digitálním vysíláním, přičemž minimem je šest měsíců (Nova a Prima na Sušicku) a maximem 25-26 měsíců (ČT, Nova a Prima v Brně-městě), ale realita může být z nejrůznějších důvodů poněkud jiná. Při opožděném startu digitálního vysílání proto nejsou vyloučeny ani tzv. ostré střihy, kdy bude analogové vysílání určité stanice rovnou nahrazeno digitálním. Takových ostrých střihů se dočkali letos například diváci přijímající program ČT2 z vysílačů Cukrák a Kleť, tedy v oblastech Praha a České Budějovice, a čeká i na diváky z oblastí Plzeň (vysílače Krašov a Zelená hora) a Ústí nad Labem (Buková hora).

            Jestliže z tabulky vyplývá, že je konec analogového pozemního vysílání ve vaší oblasti už na dohled, vyplatí se na něj připravit s dostatečným předstihem, a tedy i ve větším klidu. Co vše je třeba udělat, abychom se v den D nedočkali jen zrnění na obrazovce? To se odvíjí mj. i od způsobu, jakým televizní signál přijímáme.

PŘÍJEM NA VLASTNÍ ANTÉNU Jestliže náš televizor i ostatní videopřístroje (videomagnetofon, DVD či DVD+HDD rekordér) přijímají pouze analogový signál, pak nejjednodušeji (a nejlevněji) přejdeme na digitální příjem tak, že mezi anténu a příslušný přístroj vložíme externí DVB-T přijímač, tzv. set-top-box. Ten digitální vysílání přijme, dekóduje, zpracuje a signál vybrané stanice dodá na výstup, nejčastěji scart, jako běžný AV signál, tedy stejný, jaký poskytují na scartu videa či televizory. Jeden DVB-T přijímač může zásobovat i víc přístrojů, ale vždy jen signálem stejné stanice. Chceme-li třeba jednu stanici sledovat a jinou nahrávat, případně přivádět do dvou televizorů dvě různé stanice, musí mít každý přístroj vlastní DVB-T přijímač, nebo si musíme pořídit speciální dvoutunerový DVB-T přijímač (Topfield TF 4100PVRt, Homecast T3102, Strong SRT 5220).

            Propojení DVB-T přijímače s ostatními přístroji bývá většinou bezproblémové, výjimkou jsou jen letité televizory bez AV vstupu, tedy pouze s anténním vstupem. Pak je nezbytný buď DVB-T přijímač s vysokofrekvenčním RF (Radio Frequency) modulátorem, který signál namoduluje na příslušný kanál a dodá ho na anténní vstup (např. Homecast T3000, T3100, Mascom MC3100T, Strong SRT 5016, SRT 5025T), nebo přídavný externí modulátor (Hama 42511 RF, Maximum SM-150P4/C). Tyto úpravy však nijak neprospějí kvalitě obrazu a zvuku a navíc připraví diváka o mnohé výhody digitálního vysílání včetně Elektronického programového průvodce. V daném případě se proto víc vyplatí investovat do nového televizoru, který digitální vysílání už přijímá, než do nepříliš zdařilé modernizace starého, jenž s největší pravděpodobností stejně už zanedlouho definitivně doslouží.

            Doplnění televizoru i ostatních videopřístrojů externím DVB-T přijímačem je sice nejschůdnější, ale rozhodně ne nejdokonalejší řešení. Při digitálním příjmu se musí ovládat každý přístroj zvlášť jeho dálkou, jejichž počet se tak nepřehledně zmnoží, a zanedbatelné není ani to, že trvale zapnutý DVB-T přijímač zvýší o několik stovek účet za elektřinu. Kdosi dokonce vypočítal, že kdyby si všechny domácnosti doplnily své televizory externím DVB-T přijímačem, pak jen tyto krabičky spolykají v součtu produkci jednoho energetického bloku elektrárny - se všemi z toho plynoucími ekologickými dopady.

            U videí, DVD a HDD rekordérů se navíc přidává ještě jedno omezení. Neumí-li jejich časový spínač řídit připojený DVB-T přijímač, respektive nemá-li DVB-T přijímač vlastní programovatelný časový spínač, který svede ovládat připojená zařízení, lze automaticky nahrávat pořady jen ze stanice, jež je na přijímači ručně předvolena. Chceme-li, aby video v naší nepřítomnosti zaznamenalo nejdřív například pořad z ČT2 a pak z Novy, musí dokázat přijímač ovládat (což svede jen málokteré), nebo potřebujeme přijímač s plně programovatelným časovým spínačem. Ale je tu i třetí možnost.

            Patříte-li k intenzivnějším nahrávačům televizních pořadů, zvažte, zda si místo běžného DVB-T přijímače nepořídit model s pevným diskem (tzv. PVR, Personal Video Recorder). Ten zaznamenává televizní pořady bez jakéhokoli omezení - a což je neméně podstatné - na rozdíl od běžných HDD rekordérů v originální datové podobě, tedy v nejvyšší dostupné kvalitě. Pak je už jen na uživateli, jestli si zaznamenané pořady jen přehraje, nebo je přepíše z disku na dévédéčko, magnetický pásek či jiný nosič. Kopírování však už vyžaduje určité znalosti, většinou není zcela jednoduché.

Externí, nebo integrovaný DVB-T přijímač?

Hlavní kritéria, která by měl DVB-T přijímač splňovat, uvádíme v samostatném bloku. Ale ještě dřív, než se pro takový ideální typ vypravíte, zamyslete se, zda by nebylo lepší pojmout přechod na digitální vysílání z gruntu a nepořídit si rovnou nový televizor s digitální přijímací částí. Odečtete-li od jeho ceny částky za nákup separátního DVB-T přijímače a jeho spotřebu, které budete muset vynaložit tak jako tak, a přihodíte-li na misku vah nepoměrně větší obslužný komfort, možná se vám investice do něj nebude zdát už až tak velká.

Mrkněte na drát Budete-li digitální vysílání přijímat ze stejných vysílačů jako dosud analogové, vystačíte většinou se stávající anténou. To platí zejména pro širokopásmové typy, které mohou vyžadovat jen změnu nasměrování (víc viz Antény na houpačce). Složitější to může být už u antén vyladěných na konkrétní kanály, respektive osazených zesilovačem signálu. Jestliže dosavadní anténa neuspěje, zkuste nejdřív experimentovat, např. s přímým svodem signálu, který se vyhne zesilovači i případným filtrům a rozbočovačům. V místech dostatečně pokrytých digitálním signálem by totiž měl stačit pro jeho příjem - zcela bez nadsázky - obyčejný pletací drát, pochopitelně kovový. Pokud experimenty skončí nezdarem, nezbývá než povolat specialisty.

            Přicházejí-li všechny signály z jednoho vysílače, bývá optimální nasměrování antény poměrně jednoduché. Většina přijímačů ho totiž usnadňuje průběžnou indikací intenzity a kvality signálu. Horší je, přicházejí-li signály z různých směrů, ať již z více vysílačů či vlivem odrazů. Pak je zapotřebí buď všesměrová anténa, nebo - většinou lépe - dvě směrové, jejichž signály se sloučí do společného svodu. Proč lépe? Protože na rozdíl od analogového příjmu, kdy i méně dokonalý anténní systém zajistí alespoň nějaký obraz, byť nižší kvality, u digitálního příjmu to bývá často buď/anebo. Horší příjem = žádný obraz.

            Při digitálním příjmu tak jednoznačně platí stará radioamatérská zásada, že nejlepším zesilovačem je kvalitní anténa s co nejvyšším ziskem a co nejnižšími ztrátami signálu v přívodních kabelech, a to pokud možno bez anténního zesilovače. Ten totiž zesiluje kromě vlastního signálu i případná rušení, což při digitálním příjmu vadí víc než při analogovém. Rušení hrozí zejména v místech, kde se překrývají sítě vysílající na sousedních kanálech a kde anténa nezachycuje přímý, ale odražený signál, např. v členitém terénu, městské zástavbě apod.

            I když digitální příjem na vlastní anténu vyžaduje osobní angažovanost, na oplátku poskytuje nezávislost, nízké pořizovací náklady a zpravidla nulové náklady na provoz.

PŘÍJEM SPOLEČNOU ANTÉNOU Majitelem společné televizní antény (STA) je vlastník domu - soukromník, družstvo či společenství vlastníků. Na něm je, aby ji uzpůsobil pro příjem digitálního vysílání. To bývá podstatně složitější než u individuálních antén. A to nejen proto, že společné rozvody zachycené signály často převádějí do jiných kanálů a navíc je různě filtrují, aby se vzájemně neovlivňovaly, ale i proto, že mnohé starší rozvody nejsou dimenzované pro přenos vyšších kmitočtů. Rozsah úprav STA a náklady na ně se tak odvíjejí od koncepce a stavu i způsobu její přestavby. V zásadě existují dvě základní možnosti úpravy pro digitální příjem: buď digitální signál převádějí na analogový, nebo ho transportují v digitální podobě, přičemž je možná i kombinace obou způsobů. Zvolené řešení pak určuje nároky na domácí výbavu.

Převod na analogový signál Tato přestavba STA bývá technicky poměrně nenáročná. Lze k ní využít jak speciální převodníky, tak obyčejné DVB-T přijímače s modulátorem, v obou případech musí mít každá stanice vlastní. Potenciálně je tedy zapotřebí dvanáct převodníků. Účastníci, připojení na takto upravenou anténu, si nemusejí pořizovat DVB-T přijímače. Digitálně vysílané stanice naladí na svých přístrojích stejně jako dosud analogové. Tím však výhody končí. Systém přenáší pouze obraz a zvuk, ostatní vymoženosti digitálního vysílání včetně Elektronického programového průvodce, digitálních podtitulků, prostorového zvuku apod. zůstanou nedostupné. Navíc je jeho perspektiva jen krátkodobá. Protože po završení přechodu na digitální vysílání z trhu postupně vymizí televizory a další videopřístroje s tunery pro příjem analogového signálu, časem ztratí jeho účastníci možnost obměňovat svou přístrojovou výbavu.

            Rozhodnou-li se pro toto řešení majitelé STA v oblastech, kde se budou během přechodu na digitální vysílání ještě měnit kanály, na nichž se jednotlivé sítě šíří, tj. zejména v jižních Čechách a v Brně, měli by zvolit volně přeladitelné převodníky. Použijí-li pevně naladěné na konkrétní kanál, museli by je časem nahradit jinými, což se pochopitelně prodraží.

Rozvod digitálního signálu Rozsah úprav STA závisí na její koncepci a způsobu přestavby. Možná jsou dvě řešení: buď se jednotlivé sítě přenášejí na stejných kanálech jako jsou vysílány, tedy bez úprav, nebo se převádějí na jiné kanály, např. třetího televizního pásma či na nižší kanály čtvrtého pásma. Prvé řešení je technicky nejčistší, ale u mnohých starších sítí vyžaduje leckdy výměnu nejen centrální stanice, ale také některých článků přenosového řetězu, např. rozbočovačů a zásuvek. Při druhém řešení lze u těchto sítí většinu článků převzít, aniž by to omezilo kvalitu přenosu a rozsah poskytovaných služeb, ale na druhé straně může zkomplikovat výběr DVB-T přijímače. Některé jednodušší modely totiž nepřijímají signál z třetího televizního písma, případně “nevidí” převedené signály, jejichž kmitočet se neshoduje s kmitočtem obsaženým v jejich vysílaných specifikacích. Bez ohledu na to, zda z anténních přípojek vylézá signál na svých nebo převedených kanálech se účastníci tohoto rozvodu neobejdou bez DVB-T přijímače. Zato mají k dispozici všechny výhody digitálního vysílání.

            Jak jsme už avizovali, možné je i současné šíření digitálního vysílání jak v originálu, tak transformovaného na jednotlivé analogově přenášené stanice. Pak je pouze na uživateli, bude-li ho přijímat postaru, či si pořídí DVB-T přijímač, nebo bude využívat oba způsoby, např. video s analogovým tunerem zásobovat analogovým signálem a televizor s DVB-T přijímačem digitálním. Pro zřizovatele je však toto řešení nejnákladnější.

            Jen pro úplnost dodejme, že přijímaný digitální signál lze rozvádět také v kabelovém standardu DVB-C. Ten sice dovoluje přenášet až dvojnásobně větší datový tok a otvírá i některé další možnosti, např. zavedení zpětného kanálu, ale přestavba na něj je hodně drahá. Navíc DVB-C přijímačů je na trhu zatím méně než pověstného šafránu.

            Společné televizní antény sice nedávají účastníkům úplnou volnost, neboť se musí přizpůsobit jejich pojetí a nabídce a většinou také počítat s určitými provozními náklady, ale na druhé straně zajišťují bezpracnou dodávku signálu až do bytu. A pokud snad některé stanice v jejich nabídce chybí, lze je chytat individuálně.

KABELOVÉ SÍTĚ Diváci, k nimž putuje televizní vysílání po drátě, ať klasickým kabelovým rozvodem či pevnou telefonní linkou, sice platí i za to, co by měli při příjmu na vlastní, respektive společnou anténu zadarmo, zato se nemusejí o nic starat. Operátor vyřeší vše za ně včetně dodání potřebné přijímací techniky. Takže žádný problém? Jeden by tu byl. Většina provozovatelů malých místních sítí se totiž spokojuje jen s převedením digitálně vysílajících stanic do analogového signálu. Výsledek je stejný jako u společných antén s analogovým rozvodem, k dispozici je pouze běžný signál bez doplňkových digitálních služeb, přičemž analogový výstup limituje budoucí obměnu přístrojů. Přímý digitální signál a tím i všechny doplňkové služby nabízejí svým zákazníkům zatím jen velcí hráči s širší působností, využívající telefonní síť (02, Volný) či vlastní kabelové rozvody (UPC, 802. TV)

            Výhodou “televize po drátě” je rozšířená nabídka programů (šedesát i víc) a různé doplňkové služby, např. virtuální videotéka (O2, Volný), či obraz ve vysokém rozlišení (UPC, 802. TV). Nevýhodou bývá ne vždy oslňující kvalita obrazu, vyplývající ze snahy operátorů napěchovat do jednoho datového balíku co nejvíc programů, různá dílčí provozní omezení, např. delší reakční doby (O2, Volný), a pochopitelně i měsíční platby. Standardní nabídka jinak volně šířených stanic přijde nyní u UPC na 299 Kč, u 802. TV na 240 Kč, u Volného na 296 Kč a u O2 na 449 Kč, přičemž k posledním dvěma je třeba přičíst ještě paušál za pevnou linku, tj. minimálně 769 a 299 Kč (víc viz Nabídka digitálního příjmu po kabelu).

SATELITNÍ PŘÍJEM Většinu stanic vysílaných z pozemních vysílačů lze přijímat také ze satelitů (DVB-S). Tak na ně mohou snadno dosáhnout i zájemci z míst, které pozemní vysílání ještě nepokrývá, nebo je vzhledem k členitosti či odlehlosti nepokryje ani v budoucnu. Zatímco veřejnoprávní síť 1 musí být ze zákona dostupná alespoň pro 95 % obyvatel státu, podmínky pro držitele licencí na celoplošné komerční vysílání jsou mnohem měkčí. Jejich vysílání musí být dosažitelné sedmdesáti procentům obyvatel. Jinými slovy: “za čárou” mohou nechat až tři miliony diváků. I po završení přechodu na digitální pozemní vysílání proto budou místa, kam jeho signál nedorazí. Tam pak přijde ke slovu satelitní příjem či vysílání po drátě.

Po satelitním příjmu však sáhnou mnozí diváci i v místech dobře pokrytých pozemním signálem. A to jednak proto, že je - stejně jako pozemní příjem na vlastní anténu - činí nezávislými, jednak proto, že zajišťuje o něco vyšší kvalitu standardního obrazu. Ale nejen to. Ze satelitů lze už přijímat i stanice vysílající obraz ve vysokém rozlišení. K nim se počátkem tohoto měsíce přidala jako prvá u nás televize Nova, která šíří přes satelit obraz v plném vysokém rozlišení, tj. s 1080 řádky. Ve skutečném (nativním) rozlišení, tj. nepřepočítaném, uvádí všechny zpravodajské a většinu publicistických pořadů, svou novou hranou tvorbu i některé zahraniční filmy a seriály.

            Co je k digitálnímu příjmu našich stanic ze satelitu zapotřebí? Anténa (parabola) o průměru 60 cm, případně větším, s konvertorem a digitální satelitní přijímač s dekódovacím modulem Cryptoworks a přístupovou kartou. Na rozdíl od pozemního vysílání je totiž v satelitním většina stanic kódována, aby mohly být přijímány jen na území, pro něž má stanice zakoupena autorská práva k pořadům. Volně šířené bývají obvykle pouze zpravodajské stanice, případně jednotlivé vlastní pořady stanic.

            V současnosti lze přijímat naše pozemně šířené stanice z družic Astra 1G, 1E, 3A (Czech Link, UPC direct) a Intelsat 10-01 (Digi TV), které však kromě nich vysílají i mnoho dalších. Je jen na divákovi, zda si pořídí dekódovací kartu jen pro volně šířené stanice, nebo si připlatí i na placené. Dekódovací karty pro “doživotní” příjem volně šířených stanic, tj. s neomezenou dobou působnosti, prodávají společnosti Gital a Skylink (dříve Trade & Technology) za 1 999 Kč. K dostání jsou však i levnější verze s určitým omezením, např. jen na stanice ČT (Skylink ČT za 599 Kč) či všechny volně šířené stanice na jeden rok (Skylink sezóna za 999 Kč). Žel zpoplatněno je i přidávání nových stanic k dosavadním. Kdo si chce rozšířit příjem volně šířených stanic třeba o vysílání Novy ve vysokém rozlišení, ten musí u karty Skylink, zakoupené před říjnem 2008, uhradit jednorázově dalších 590 Kč (víc viz Nabídka digitálního příjmu ze satelitu).

            Stejně jako DVB-T přijímače jsou i DVB-S přijímače k dostání ve verzích s jedním či dvěma tunery, a to jak čisté, tak se zabudovaným, respektive externím pevným diskem. Ale navíc lze vybírat také z HD modelů, které přijímají (a případně i zaznamenávají) obraz v plném vysokém rozlišení (Eycos S80.12, Homecast HS 5101, Humax HDCI-21000, Optibox HDCX, Topfield TF7720HSCI, Vantage HD 7100S). Spojnicí mezi oběma způsoby šíření signálu jsou pak kombinované DVB-T/S přijímače a rekordéry (Opticum 4100 TSCX, Telesat Combo PVR , Topfield TF 5400PVR), které už existují i v HD variantě (Homecast HS 8100, Technomate 6900CI HDTV, Topfield TF 7710).

            Jak vidno, způsobů jak přejít od analogového příjmu k digitálnímu je hned několik. A protože digitální vlak už začíná nabírat rychlost (konečně!), je nejvyšší čas vybrat si ten pravý. Takže: urychlete, prosím, nástup!

  

Nahoru