Přihlásit

Uživatel:

Heslo:


Poslat heslo
Registrace

Kalendář akcí

« 2017 »
« květen »
  Po Út St Čt So Ne
18 1 2 3 4 5 6 7
19 8 9 10 11 12 13 14
20 15 16 17 18 19 20 21
21 22 23 24 25 26 27 28
22 29 30 31        

Kontakt

SČMBD
Podolská 50
147 01 Praha 4
+420 241 430 510
scmbd@scmbd_cz

Místo družstevního bytu miliony... ?

(Komentář k návrhu poslankyně Z. Horníkové, ODS) Redaktoři P. Kolář a V. Bednář tlumočili ve svém článku „Páky na bytová družstva“, uveřejněném v Lidových novinách 21. 7. 2007, názor poslankyně Z. Horníkové (ODS). Ta se domnívá, že členové bytových družstev by měli mít možnost kdykoliv, bez dodržení výpovědní lhůty, vystoupit z bytového družstva a získat nárok buď na převedení bytu do jejich vlastnictví, anebo na vyplacení vypořádacího podílu v tržní hodnotě.

Autoři článku doprovázejí názory paní poslankyně stanovisky poslanců Křečka a Kvapila a místopředsedy sdružení nájemníků Taraby.


Bohužel musím konstatovat, že paní poslankyně formuluje svůj návrh bez znalosti současné právní úpravy, zejména bez znalosti pojmu „vypořádací podíl“, na nějž má nárok člen družstva, jehož členství v družstvu zaniklo.

Vypořádací podíl, včetně jeho výše a doby výplaty členovi, je definován § 233 a 234 obchodního zákoníku. Stručně řečeno jde o aktuální výši členského vkladu člena družstva; ten v původní své podobě tvořila prakticky jedna třetina ceny stavěného družstevního bytu, další třetinu jeho ceny poskytl družstvu – nikoli členovi – stát a poslední třetinu hradilo bytové družstvo. Tyto prostředky člena, státu a družstva byly soustředěny k zajištění ubytování člena družstva a jeho rodiny, nikoli ke zhodnocení členského vkladu družstevníka. Dále: bylo by protismyslné, kdyby družstvo mělo při zániku členství bývalému členovi povinnost vyplatit nejen aktualizovanou cenu jeho členského vkladu, ale i částku, kterou obdrželo od státu a kterou samo věnovalo na výstavbu dotčeného bytu.

Účel bytových družstev demonstruje také ustanovení zákona o podpoře družstevní bytové výstavby z roku 2005. Podle něho bytové družstvo nesmí převádět byty vystavěné s podporou ze Státního fondu rozvoje bydlení do vlastnictví svých členů.

Podle návrhu novely paní poslankyně Horníkové má tedy zákonná úprava družstevního bydlení udělat „kotrmelec“ a bez jakýchkoli zábran umožňovat kdykoliv převod družstevních bytů do vlastnictví, nebo vyplacení jejich tržní ceny bývalému členovi družstva. Má tedy vlastně umožňovat spekulační obohacování prostřednictvím členství v bytovém družstvu a jeho ukončením v libovolné době - to i proto, že bývalý člen má mít podle paní poslankyně možnost se rozhodnout buď převzít družstevní byt, nebo vypořádací podíl ve výši tržní ceny bytu.

Podle paní poslankyně Horníkové by tedy mělo bytové družstvo vrátit bývalému členovi nejen to, co do něho vložil, tj. aktualizovanou výši jeho původního členského vkladu (vypořádací podíl), ale podstatně více. Nešlo by fakticky o nic jiného než o bezdůvodné obohacení člena na úkor družstevního majetku. Družstevní vlastnictví není přece nějakou nižší formou vlastnictví z něhož může bývalý člen urvat část ve svůj prospěch. To zákon nemůže stanovit, protože by byl v rozporu s platným ústavním právem, podle něhož „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“ – viz článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku republiky. Paní poslankyně Horníková jako by pozapomněla na tuto ústavní zásadu.

Pozoruhodný je také návrh paní poslankyně, aby člen bytového družstva mohl z družstva vystoupit kdykoliv, bez dodržení výpovědní lhůty, třeba i okamžitě. Výpovědní lhůta pro členy našich družstev je nejvýše šestiměsíční. I tuto krátkou lhůtu hodlá paní poslankyně pominout, když se pro to člen bytového družstva rozhodne. Paní poslankyně zřejmě neví, že naše výpovědní lhůta patří mezi nejkratší v evropských zemích. Neuvědomila si ani to, nebo ji prostě ušlo, že zvedla ruku při přijímání zákona o evropských družstvech, v němž je stanovena výpovědní lhůta až pět let, tj. podstatně delší než dnes platí v našich družstvech. O tendencích prodlužovat výpovědní lhůtu pro členy družstev v členských státech Evropské unie svědčí i německá úprava provedená novelou německého družstevního zákona v minulém roce. Kromě zachování až pětileté výpovědní lhůty zavedla tato novela pro německá družstva, která sdružují převážně podnikatele, až desetiletou výpovědní lhůtu. Navzdory tomu navrhuje paní poslankyně Horníková opak: pominutí výpovědní lhůty, pokud se pro to člen družstva rozhodne.

Nebo snad nejde o ignorantství, necitlivost k zásadám družstevnictví, jeho právní úpravě a jejím tendencím v Evropě, ale o snahu touto cestou se pokusit zlikvidovat družstva, když se to nepodařilo při přípravě zákonné úpravy jejich transformace? To vše navzdory tomu, že význam družstevnictví v současné společnosti výrazně stoupá, jak o tom svědčí nejen jeho všestranný rozvoj ve světě, ale zejména i závěry OSN, Mezinárodní organizace práce a Evropské unie. Je možné, že celý svět se mýlí, jen paní poslankyně má pravdu?

Je ovšem možné, že paní poslankyni vskutku jde o likvidaci bytových družstev, nebo jejich většiny. V článku totiž říká: „A špatná – rozumí se družstva – mohou zaniknout, dobrá si zase polepšit.“ Za špatná družstva zřejmě považuje ta, která nedovolí výplatu milionů z družstevních peněz, a za dobrá ta, která to dovolí. Ta „dobrá“ družstva ovšem v důsledku výplaty milionů více členům prostě zbankrotují a ta „špatná“ se tomu vyhnou. V čem by si mohla bytová družstva polepšit výplatou milionů svým bývalým členům, by měla paní poslankyně vysvětlit.

V článku se také uvádí, že k názoru paní poslankyně Horníkové se hlásí pan poslanec Křeček. Činí tak údajně proto, že některá družstva se chovají velkopansky a návrh by jim takové chování znemožnil. Pan poslanec má pravdu v tom, že některá družstva, zejména velká, se takto chovají. Ovšem takové chování je jím v podstatě umožněno právní úpravou projevů družstevní demokracie, řízení družstev. Pokud funkcionáři družstev nebo dokonce jejich aparát nerespektují rozhodnutí kolektivu družstevníků (členské schůze), nebo dokonce rozhodují místo nich, nic se neděje. Zpravidla není nikdo postihován za takové protiprávní jednání. V tom je příkrý rozdíl ve srovnání s již vzpomenutou úpravou německou. Podle poslední novely německého družstevního zákona má být potrestán trestem odnětí svobody až na dobu tří let nebo peněžitým trestem ten, kdo nesvolá nebo nesvolá včas členskou schůzi, tj. nedá možnost družstevníkům, aby sami řádně rozhodli v otázkách, které podle zákona mají rozhodovat pouze oni.

Mám tedy zato, že velkopanské chování vedení některých družstev je umožněno i nedostatky naší právní úpravy. Nejde snad pouze o absenci trestních ustanovení, ale o takovou úpravu družstevních vztahů, která by byla komplexní, bez mezer a respektovala specifika družstev. Taková úprava je ovšem možná pouze prostřednictvím samostatného družstevního zákona. Jen v něm bude možno např. upravit postavení a úkoly Družstevní asociace České republiky a svazů družstev, včetně jejich kontrolních pravomocí vůči družstvům a metodické vedení v nich sdružených družstev. Pokud by tyto naddružstevní organizace měly náležitě upraveny podmínky pro svou činnost, nepochybně by též mohly účinně předcházet rušivým jevům ve vztahu vedení družstev k jejich členům a při kontrole včas a rozhodně odhalovat nebezpečí vytunelování družstev jejich nezodpovědnými funkcionáři (jak se to stalo v minulosti většině družstevních záložen a probíhá v říčanském bytovém družstvu Kavčí skála).

Ovšem komplexní, o konkrétní znalost stavu a potřeb našeho družstevnictví a v souladu s tendencemi Evropské unie zpracovaný návrh družstevního zákona může předložit pouze reprezentace našeho družstevnictví. O to by se měla zasadit i paní poslankyně Horníková, pokud jí opravdu jde o správné definovaní vztahů družstev k jejich členům.
JUDr. František Helešic, CSc.

Nahoru